Miloval, miluje a bude milovat 4/5

4. května 2014 v 21:58 | Stella |  Miloval, miluje a bude milovat
Takže, přínaším další díl povídky, kterou jsem psala s Tayuš. Jak vidíte, blížíme se ke konci, a tímto vám slibuji,že další povídky jsou už na cestě, a to přesně v moji hlavě...už je jenom sepsat ;D no nic tak tady je ten další díl :) a budu ráda když někdo zanechá koment...ať už jakýkoliv :-)


Autor: Tayuš & Stella
Pár: Stein/Spirit
Anime: Soul Eater
Upozornění: Shounen ai (kluk/kluk)


4.kapitola...Nevěděl jsem, že ti tolik ubližuju.

"Steine..? Steine? Steine! Sakra, vnímej mě," začal rudovlásek a snažil se postavit. "To co jsi teď řekl, myslel jsi to jako vtip, že ano?," proč se o něj zajímá? Co je mu po něm? On mu ublížil ne? Proč je mu ho líto? Co je to za pocit?
"Běž už," odvětil mu chladným tónem. Nikdy, nikdy v životě se necítil tak bídně jako teď. Člověk pro něj v životě nejdůležitější, jím pohrdá. Zničil mu život, přivedl svého milovaného člověka k tomu, aby se mu tu zhroutil. A on jej nemůže ani obejmout a ubezpečit, že je vše v pořádku. Protože není. Protože se ho Spirit bojí. "Tak už vypadni!" Křikl.
"Steine...," zamumlal Spirit. "To já bych tu měl křičet!," začal nanovo rudovlásek. Stein si položil čelo do dlaně a zavřel oči. Ani neuvažoval na tím otočit šroubem, nač by mu bylo aby se uklidňoval, skončilo by to tak jako vždy. Spirit by trpěl a on taky.
"Trápí tě to, že? Neříkal jsem ti, že ti to nechci říct? Nikdy se nepletu. Moje prokletí. Věděl jsem, že se tohle stane, proto jsem ti to tajil," kdo ví jestli vedl monolog nebo ne.
"Pověz Steine-," začal náhle Spirit. "Ubližuju ti?," nečekaná otázka.
"Cože? Ne," ozval se doktor chabě.
"Pravdu," dožadoval se rudovlásek.
"Říkám že ne," lhal mu. Lhal, co jiného mohl. Nechtěl aby si to vyčítal. On byl kaz na jeho životě, měl zmizet a to se taky brzy stane, Spirit zapomene a bude vše v pořádku. Náhle ho objali dvě paže kolem pasu.
"Nic neříkej...zůstaňme takhle chvíli, prosím," zamumlal Spirit do jeho pláště, doktor se ani nehnul, bál se nadechnout, aby Spirita nevyděsil a on neutekl. Proč? Protože i přesto, že chtěl aby na něj Spirit zapomněl, jeho srdce stále bylo radostí bez sebe když mohl Spirita obejmout, či být v jeho blízkosti.


Užival si toho pocitu. Kdo ví, jak dlouho ještě to bude trvat, než si jeho přitel uvědomí co dělá a zase zmizí.
"Steine, prosím nedělej to. Slib, že se o to ani nepokusíš," druhý však mlčel. Tohle všechno se mu zdálo jako sen. Jako nějaká halucinace, ktará se rozhodla mu zničit i to poslední co mu zbylo ze zdravého rozumu.
"No tak řekni něco," stisknul víc ruce kolem jeho pasu. Odpovědí mu bylo jen zavrtění hlavou.
"Proč ne?," opět to samé. "Prosím mluv se mnou, klidně mně vyhoď, křič. Ale aspoň něco řekni," násilim si otočil staršího k sobě. To co viděl mu vzalo vítr z plachet. Steinův výraz, takhle ho ještě nikdy neviděl. Oči zarudlé od pláče, a ten ztrhaný výraz. Jako kdyby mu někdo přímo odsával energii. Pomalu zvedl roztřesenou ruku, jako by se pořád bál, i když věděl že není čeho, a setřel pár zbloudilých slz z očí staršího. Nepatřily k němu, prostě tam byly navíc.
"Steine, ty...tohle jsem nechtěl...já...odpustiť mi to," stříbrovlasého uplně zaskočil. 'Co bych ti měl odpouštět, to spiš ty bys měl odpustit mně.' Proleto mu hlavou. Jejich oči se zase vpíjely jedny do druhých. Spiritovy dlaně pohladily Steina přes tváře. Pomalu jako by se ujištoval o správnosti toho co teď dělá se přibližival svou tváří k tomu druhému. Nakonec přiložil své ústa k těm druhým. Nevěděl proč teď, a proč to udělal, ale citíl že to byl jedíný způsob jak ho udržet mezi nimi. Jak je nerozdělit ještě víc.

To bylo na Steina už moc. Pokud doteď nechápal Spiritovo počínání, tak nyní nechápal už nic. Rudovlasý zavřel oči a v rukou stále něžně svírajíc tvář staršího, ostýchavě se vpíjel do jeho rtů. Nečekal, že to bude takové. Nevěděl proč to udělal, ale zrovna teď věděl, že nelituje. Náhle ucítil dvě ruce, obě ho chytili za ramena, polilo ho horko a jemně se zatřásl, bál se. Ruce jej ale nevěznili, odtáhli ho od staršího. Otevřel oči a pohlédl do těch Steinových. Nechápal, jeho výraz se změnil. Oči vypdali chladně a obočí bylo nebezpečně stažené dolů.
"Steine, já-," neměl šanci něco říct.
"Nestačí ti to?," vyjel na něj Stein chladně a jemně ho od sebe odstrčil. "Nestačí ti, že už takhle to není moc dobré? Já chápu, že se bojíš. Máš právo se bát. Ale tak sakra nedochází ti že ty tvoje 'zkušební' pokusy, jsou ještě horší než kdyby jsi mi jednu vrazil a utekl? Víš jak je to hnusný pocit, v tom nekonečném ztracenu vidět planou naději, kterou pak zadupeš zase tam kde byla, než se objevila?!," zařval na něj z plna hrdla. "Řekl jsem ti své, miluji tě a hodlám z tvého života zmizet! Omluvil jsem se! Straním se ti! Tak proč...proč máš pořád potřebu vrážet mi sekery do zad?! Jedna podpásovka za druhou, hraj sakra trochu fér!," pokračoval. Spirit byl zcela vyveden z míry, nemohl se pohnout, jakoby zkameněl.
"Hrát?," nechápal Spirit. Stein k němu natáhl ruku a chytil ho za tričko na místě kde má srdce.
"Víš jaké to je?," zašklebil se. "Bodá to jako jehly, kdykoli otevřeš tu svoji hubu," zasyčel mu do obličeje. Náhle Spiritovi všechno zapadlo do sebe.
Ta Steinova šílenost, držel ji na uzdě, ale vypadá to že jeho polibek odstranil všechny zábrany. Druhý se s úšklebkem uchechtl.
"Malej, blbej...a brzo mrtvej," naklonil jemně hlavu.
"Š-Steine, uklidni se!," vyjekl náhle rudovlasí.
"Já? Já jsme v klidu," vydechl mu do tváře chladným hlasem.
"Steine sakra, přece se tím nenecháš teď ovládnout, když už jsi to tolikrát překonal! Dej se do kupy!," snažil se v něm probudit jeho nešílené já. Smích druhého ho ubezpečil o tom, že to asi nebude tak lehké. "P-pusť-," zavzlykal Spirit a snažil se donutit Steina pustit jeho tričko, ten ho od sebe ale ostrčil a Spirit to nápálil zezadu do zdi. Sesul se na zem. "O-omlouvám se," zašptal a slyšel, že kroky druhého se zastvili.
"Hé?," ozval se posměšný tón Steina.
"Omlouvám se! Nechtěl jsme ti ublížit! Taky by mi nebylo dobře kdybych někoho miloval a on by mě pak začal ze všeho obviňovat! Omlouvám se!, " začal křičet. "Nevím jak jsi se cítil, když jsem se oženil, protože jsem to nechtěl vědět! Viděl jsem, že se váříš jinak, než jsi se všechny snažil přesvědčit, že se tváříš. Nevím jak jsi se cítil, když jsem si začal s každou ženskou v okolí. Protože jsi se vždycky tvářil, že se nic neděje!," zavzlykal, slzy už dávno nehlídal. Vzhlédl, ale přes zamlžený pohled na Steina skoro neviděl. Náhle se ozvala tupá rána a ještě jedna. Spirit si začal zběsile otírat oči, když zahlédl Steina ležícího, zády nahoru na zemi chvíly jen zaraženě jak opařený seděl.
"Steine?," špitl po pár minutách. Steinova tvář byla natočená na stranu, ale né Spiritovím směrem. Nevypadalo to, že by byl druhý při vědomí. Možná ztratil vědomí, poté co se snažil ukočírovat své chování. Odpíchl se od stěny a přisunul se k druhému blíž. Brýle doktora byly o kus dál a měli jedno sklíčko rozbité. Oči měl zavřené, ale už se tak šíleně nešklebil. Že by to zabralo? Roztřesenou rukou chytil Steina za rameno.
"Steine?," zkusil to znovu, opět nic. Sklonil k druhému hlavu a položil si ji na jeho záda. Sevřel mezi prsty látku jeho pláště. Třásl se a nedokázal to niják ovlivnit, po chvíli už kropil doktorův plášť slanými kapkami. Jedna jeho ruka zajela Steinovi do vlasů a rozčepířila je.
"Omlouvám se," zašeptal přidušeně Spirit a rozvzlykal se.

"Omlouvám se! Já nevědel jsem co tím způsobím. Já prosím, jen žij. Steine. Já nechci o tebe přijít," snažil se mu domluvit mezi vzlyky. Jak dlouho tu tak leželi, to už nevědel, ale když se konečně Spirit uklidnil mohl Steina alespoň uložit do postele, kterou někde v jeho domě našel. I přesto to všechno co se v posledních dnech událo, a jak vypadal unaveně. Našel v jeho tváři známku ulevý, možná štestí. Že by to bylo tím, co se tu stalo. Ne tím asi ne. Vždyť ho to rozzuřilo. Počkat,to ale nebyl on. To bylo jeho šílenství, co ho ovládlo. Mohla to být přece jen radost z toho, že vidí milovounou osobu. Stačilo tohle k tomu, aby byl Stein štastný. Ne, to asi ne. I když byl mimo, jeho slova pořád byly pravdivá. Nemůže mů dávat naději a pak ji zašlat do země jako nějakou bábovičku z písku. To by ani silák jako on neunesl. A taky, že to neunesl.
"Ach Steine, co my dva si jenom počnem. Bojím se to ano, ale i přesto toužím být v tvé blízkosti. Je snad možné, abychom ještě někdy byli v jedné místnosti a neubližovali si. Nebo spíš já...já neubližoval tobě. Je možné, že by mi to za tu celou dobu nedošlo. Jak se trápiš. Jak tě ničím. Celou tu dobu jsem si myslel, že ty křivdíš mně. A přitom to bylo naopak. Prosím tě odpustit mi to všechno. Já tě mám rád," držel ho za ruku. Kdyby mohl asi by ho i objal. Ale copak po to všem mohl. Vždyť kvůli němu se Stein málem zbláznil. Málem ho to pohltilo. Nikdy nevědel proč zrovna on, ale vždy mu pomáhal se z toho dostat, pokud už to doktor nezvládal sám a teď. Rozbolela ho hlava 'Asi už moc přemýšlím.' Povdechl si v duchu. Pohladil doktora ve vlasech a položil si hlavu uchem k srdci druhého. Snad doufal, že ho uslyší bít. Že ještě není všechno ztraceno. Za celý den však na něj toho bylo až moc a nakonec mu tam usnul.

První z nich kdo se probudil byl nečekaně Stein. Jakoby vyspal svou hybernaci kdy se zbavoval naschromážděného šílenství. Otevřel oči a s zaskučením o tom že ho všechno bolí se snažil posadit, jaké bylo překvapení když ho někdo tížil na hrudníku. Podíval se po zdroji tlaku. Zarazil se. Moc si toho nepamatoval, ale 'Tohle.' ,by si určitě pamatoval. Chvíly nevěděl jak se zachovat. Spirit ležící na jeho hrudníku, v ruce svíral látku jeho pláště a vypadal, že spokojeně spí. Asi by ho neměl budit...ale Spirit by ho mohl nařknout, že zneužil situace.
"Spirite?," zkusil to. Žádná odezva, jemně zatřásl s jeho ramenel a na svět vykoukli dvě modrá kukadla.
"Ummnm...," zamumlal jejich majitel a upřel svůj pohled na muže, na němž ležel. "Steine!," vyletěl, hned byl vzhůru. "Jak se cítíš?," hnaly se mu slzy do očí, když viděl doktorův nechápavý a trošku zmatený pohled. Ale nebylo to jako včera, jeho oči nebili tak šíleně rozevřené, byly klidně jako vždy za normálních okolností. Tolik se bál, že se Stein už neprobudí.
"Normálně.," okomentoval to Stein a dál nechápavě zkoumal svého přítele pohledem. "Ty si nic nepamatuješ?," zjevně to Spiritovi začalo docházet.
"Moc si toho nepamatuju, takže...nemám šanja co tu děláš," poznamenal a odklonil pohled. Spirit se usmál, šťastně. Takže si Stein nepamatuje jak na sebe vyjeli. Nepamatuje si, že ho ze všeho obvinil, může mu říct to co mu chtěl říct už dávno, ale nedokázal si přiznat, že to tak skutečně je.
"Omlouvám se," zadržoval slzy rudovlásek a usmíval se na svého přítele.
"Cože?," pozvedl Stein nechápavě obočí. "Neděs mě sakra a vyklop co chceš," zavrčel na to nechápavě.
"Opravdu Steine, myslím to upřímně, omlouvám se za to co jsem ti způsobil!," přikyvoval Spirit a otřel si oči. Stein byl zmatený a rozespalí, nic mu nedávalo smysl, jeho mozek ještě nefungoval. Zatočil šroubem.
"Ať už se omlouváš za cokoli, neomlouvej se. Nehodí se k tobě tenhle zoufalý pohled," poplácal ho po hlavě a posadil se. V tu chvíly mu Spirit vletěl do náruče a obmotal mu pevně ruce kolem pasu.
"Bojím se pořád Steine," zašeptal. "Prosím, ukaž mi, že nemám čeho," zavrtal se mu do pláště. Starší z nich, zaskočen jeho slovy mu jen položil ruku do vlasů a pohladil ho. Usmál se.
"No jistě. Dáš si kávu?," optal se.
"Nemůžeme tak chvíly zůstat?," ozval se tlumený hlas mladšího.
"Jistě," hladil ho ve vlasech, nechal ho zavrtávat se mu do pláště. Spirit svíral v dlaních jeho plášť a stále se tváří otíral o druhého, bylo mu do pláče i se mu chtělo skákat radostí. Čím to jen bylo? Získal právě svého přítele zpět? Nebo ne?
"Už se nebojím," ozval se po chvíli klidný hlas rudovláska. Doktor se jemně usmál a znovu jej pohladil ve vlasech.
"Tak mi neslintej na plášť a pojď si dát snídani."

"Ehmm.. nechce se mi," zavrtal se Sprit ještě víc do jeho náruče.
"Ještě nedávno by ses rozklepal co ta změna?," pousmál se Stein. Rozhodl se trochu zariskovat. Buď to vyjde a budou spolu špastně až do smrti. A nebo ne, Spirit zdrhne a on dokončí to, co měl začnuté. Pomalu se k němu sklonil a políbil ho do vlasu. Modrooký pohled se zaraženě zvednul. Nebyl nijak vystrašený, spiš šokovaný. Po včerejšku by to totiž nečekal. 'Vždyť včera jsem na sebe štekali a teď...počkat, on na to vlastně zapoměl. Nebo to jen hraje. To už je teď jedno.'
"Steine, ty...a...já, jak to teď bude?," zamrkal, aby zahnal slzy. Zrovna teď nechtěl vypadat jako slaboch. Proč? Zaleželo mu snad na tom, aby nevypadal blbě před ním. Před někým kdo ho miloval, ať už udělal v životě tolik chyb.
"Já nevím Spirite, jak to bude. Bude to tak jak budeš chtít ty," nepřestával ho hladit ve vlasech. Mladší se ještě chvilí díval do jeho očí. Co hledal známku o tom že dělá správně.
Nenašel ji. Stein se tvářil neutrálně, nechtěl ovlivnovat. Chtěl aby to bylo jeho rozhodnutí. I když už se asi rozhodnul. Mladší se výtahl do sedu, aby byli na stejné úrovni. Trošku jej začinálo bolet za krkem. Avšak to nebyl jediný důvod. Pomalu přemístil své ruce na tváře staršího. Tomu už tehle situace něco připomínala, nemohl si však ani za Shinigamiho vzpomenout co. Když se k němu poté Spirit nahnul a políbil ho, překvapilo ho to tak, že neudržel vlastní váhu a spadnul zpátky do postele a Spirit zůstal na něm.
"Spirite, pokud jen něco zkoušíš, přestaň. Nevím jak dlouho to dokážu zvládnout," varoval smrťáka doktor.
"Kdo říká, že je to jen pokus," odtáhl se od něj o malý kousek rudovlásek, a znovu se přiblíž k němu.
"Neprovokuj moc, nebo se nedokážu zastavit," varoval ho naposled Stein, než znovu spojil jejich rty.
No tak snad jsme se obešli bez chyb ;D

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sai Sai | 10. května 2014 v 17:49 | Reagovat

Ahoj, rada by som ťa pozvala na RPG hru na tému Naruto
http://litwos.blog.cz/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama