Miloval, miluje a bude milovat 2/?

2. dubna 2014 v 21:48 | Stella |  Miloval, miluje a bude milovat
Skoro týden je pryč, dobře rozhodně víc jak tyden. Nějak mi to zase nevyšlo. *prostě neumí dodržovat termíny, které si sama udá*
Nezábíjet, trvá mi to dýl, ano já vím. Ale stejně se tady časem další kapitola objeví. ;-)
No nic, abych se tu dlouho nevykacevala, jak to mám ve zvyku, tak je tady druhá kapitola

Autor: Tayuš & Stella
Pár: Stein/Spirit
Anime: Soul Eater
Upozornění: Shounen ai (kluk/kluk)



2. kapitola...Cítím stale to stejné co dřív


"Nesahej-" Chtěl ho zarazit Stein, ale Spirit ho po ruce jemně pleskl.
"Přestaň s tím točit tak zbědile, nebo to upadne," pověděl mu své obavy. Stein se musel uchechtnout, tak hloupý. "Čemu se jako směješ?" ohradil se mladší.
"Ale ničemu," pohlédl mu do očí a jeho brýle se v odrazu světla z lampičky zaleskli.
"Takže?" nenechal se mladší odbít.
"Nic to není," řekl pouze Stein a odtáhl se od něj. Blízkost Spirita na něj působila uklidňujícím dojmem, přestala mu brnět hlava a nutkavý pocit točit šroubem zmizel, ale přicházel jiný pocit, pocit žádostivosti. Nemohl si dovolit, žádat víc než mu Spirit nabízel.
"Steine, vždy jsi mlčel, ale tentokrát je to s tebou jiné. Chceš mi to říct, že? Nemůžeš? Je to něco tajného?" zajímal se rudovlásek.
"Nikdy jsem to nikomu neřekl," přiznal Stein.
"Takže je to hodně tajné?" vyzvídal dál.
"Ani ne, spíš je to tajné před tebou," uchechtl se Stein.
"Cože?" Pozvedl obočí druhý.
"To je přesně to co ti nemůžu říct, chtěl bych, to víš že bych chtěl," pohlédl mu do očí. Spirit si povzdychl. Toho chlapa nikdy nepochopí. NIKDY!
"Běž si lehnout, musíš spát," rozhodl se to ukončit.
"Nejdu,"sedl si Spirit na lůžko v Steinově ordinaci a nafoukl tváře. "Dokud mi to neřekneš nehnu se odsud!" prohlásil neodbytně. Steina to překvapilo.
"Ale já nemám v plánu ti to říct nikdy," řekl trochu zaraženě.
"Pak tu zůstanu navždy!" vykřikl Spirit a jeho tváře zrudly.
"Cože? A co tvoje práce? Co Shinigami?" nechápal druhý a jeho ruka opět zamířila k šroubu. U jeho srdce jej něco hřálo. Navždy? Opravdu? 'Kdyby jsi jen věděl, nezůstaneš tu ani vteřinu.' Uchechtl se v duchu, sám sobě. "Jsem ubohý," vyslovil nahlas a otočil šroubem.
"Hm?" koukl na něj Spirit. "Proč to říkáš?" nechápal, právě mu řekl že tu zůstane dokud mu neřekne co ho trápí, a on sám sebe prohlásí ubohým? To on sám je ubohý, že se uchyluje k tak nereálné věci, jako to že se odsud nehne. Stein nikdy nemluvil o tom co se mu zrovna honí hlavou. Proč by měl dnes? Nebo zítra.. Nebo kdykoli jindy v budoucnu? Stein je ten typ člověka co si to ponechá pro sebe do konce života. Sobec.

Došla mu absurdita jeho slov a tak se nakonec zvedl. "Já tedy půjdu," rozešel se ke dveřím. Kdyby vědel jak moc tím způsobil. 'On odchází, takže jsem se radoval předčasně.' Povzdechl si 'No ano, přece by tu nezustaval kvůli mně.' Nahlas však nic nepronesl. Jen mlčky sledoval odchod toho, kterého měl rád. A už jej asi víc neuvidí pokud bude vše tak jak má být.
"Kdybys jen veděl," pronesl tak potichu, že to snad ani slyšet nemohlo být.
"No právě že nevím, tak proč mi to neřekneš," zastavil se Spirit, avšak neotočil se pořád stál k druhému zády.
"Kdybys to veděl byl bys už dávno pryč. Nesnášel bys mně. Opovrhval bys mnou," potáhl Stein ze své cigarety.
"Jak to můžeš vědět? Jak můžeš tvrdit, že víš co bych udělal. Ano vždycky si byl chytrý, ale to ti nedáva právo soudit co nebo říkat jak se jiní zachovají. Tohle ani ty vědět nemůžeš," zvýšil rudovlasý nepatrně hlas.
"Kde se to v tobě jen bere. Nikdy jsem si nemyslel, že z tebe vypadne někdy něco takového," zasmál se Stein nepatrně. "A teď už běž. Musíš odpočívát," vyháněl ho od sebe. 'Takhle to bude asi lepší. Když Spirit nebude nic vědet, a ani tušit. A já si to nechám pro sebe. Ostatně jako vždy.' Ukočil svou vnitřní hádku.

"Jsi strašný," zavrčel Spirit vyčítavě a vydal se pryč, nezapoměl třísknout dveřmi. Stein se usmál, nebyl to moc příjemný úsměv, u hrudi ho píchalo, ruka sebou cukla, z potlačovaného nutkýní otočit šroubem a úsměv vypadal jako pokřivený úšklebek. Jeho tvář znovu zkamaněla.
"A ty dokonalý," povzdychl si a opřel se o stůl, zapálil si další cigaretu a přiložil si ji k ústům. Hlavou mu právě letěla myšlenka, co by se stalo kdyby mu to skutečně řekl. Protože ve chvíly kdy na něj Spirit zakřičel, že nemůže vědět jak ostatní zareágují, měl chuť zařvat na něj: 'A co když tě miluju?! Pořád budeš tvrdit tyhle kraviny!?!' Ale nemohl, kdyby to udělal zničil by i to malinko, co po téhle hádce zůstalo. To poslední co mohl. A to bylo to že jím Spirit neopovrhoval. "Argh," vydechl a chytil se rukou za hrudník. Nikdy předtím tohle nepociťoval, dřív to skvěle ovládal. Spirit opřená z druhé strany o dveře kouknul ke stopu. 'Copak ti jenom je Steine..' Pomyslel si. Bál se o něj. 'Jsi už dospělý chlap a pořád se o tebe musím starat jak o to malé děcko, jako když jsme byli ve škole.' Pomyslel si s trpkou vzpomínkou na mysli. Zavřel oči, byly to krásné vzpomínky. Sice byly trochu bolestivé, ale vždy když na to vzpomínal, musel se usmát.
Stein byl jeho první přítel a on Steinův. Všechny děti se Steina báli a utíkali před ním, i přesto že byl malinký a celkově nebyl fyzicky moc silný, ovšem co se týkalo jeho šílenosti, bylo to jiné. Ale když je Shinigami seznámil, jakoby spolu okamžitě navázali nezničitelné poutu. Bylo opravdu nezničetelné? Po tom co mu Stein udělal? Po tom co se rozvedl s manželkou a opět se s Steinem setkal? Po té co se hádali? Po té co spolu tolikrát bojovali? Stalo se to pouto silnějším nebo naopak chřadlo? 'Mělo by chřadnout.' Usoudil Spirit. 'Tak proč se mi zdá stále stejně silné?' nechápal sám sebe. 'Ach Steine..'Pomyslel si a povzdychl si nahlas. Dveře se náhle otevřeli a on začal padat dovnitř.
"Myslel jsem si, že tu ještě jsi. Co tu děláš? Máš už spát," chytil ho Stein do náruče a postavil znovu na nohy.
"Steine?" hlesl Spirit.
"Ano?" stačil mu jeden pohled do těch očí a věděl, že teď Spirit řekne něco co ho velmi ovlivní.
"Co si myslíš o tom poutu mezi námi?" zeptal se Spirit s trochu zoufalým pohledem.
"Co si myslím o ..našem ..čem?" nechápal Stein.
"O našem poutu, o vztahu mezi námi...cítíš pořád to steiné jako kdysy? Když jsme byli na škole?" kladl otázky. Neměl by mu lhát, že? Má mu říct pravdu, říct že už dávno necítí to co dřív...že cítí něco víc? Nebo mu má říct, že cítí stále to stejné, jen to neumí dávat najevo? Co má říct? Co?

"Já...sám nevím Spirite...sám nevím," svěsil hlavu: "A teď pojď, vážně musíš odpočívát," podepřel ho by se náhodou někde nezhroutil a dovedl ho do pokoje. "Prosím tě už se vážně na nic neptej. Čím víc otázek tím víc špatně načasováných odpovědí," otočil se zády k posteli.
"Steine, zůstaň tu nachvili. Jako tehdy když jsme byli mladší," zaprosil Spirit.
"Jenže už nejsme, já musím jít, dobrou," sklonil hlavu a chtěl odejít.
"Steine prosím jen pár minut, vážně to bude jen chvilka," zaprosí Spirit, nějak cití že se mu Stein oddaluje. Že už brzo budou pro sebe jako cizí.
"No tak dobře, ale vážně je na chvili, ty písemky se samy neopraví," přisednul si nakonec na blízkou žídli.
"Steine?"
"Hmm," krátká odpověd.
"Pamatuješ když jsme si kdysi říkali uplně všechno?" vzpomínal rudovlasý.
"Hmm," opět a znovu.
"A umíš ty říct i něco jiného než jen to svoje Hmm?!" vyjel na něj.
"No tak promiň že kdybych otevřel pusu musel bych ti říct že tě..., " vyskočil Stein ze židle, a v ten moment si zacpal pusu. Ani netuší co málem zkazil, i když z tohohle se už si taky nevyvleče.
"Že mně co...tak sakra mluv!" posadil se prudce Sprit na posteli.

Stein vypadal, že něco hledá, možná svou soudnost? Své sebeovládání? Jak jenom mohl, kdyby se v poslední vteřině nezastavil, mohl to zničit, zničit tohle všechno, úplně všechno!
"Co to děláš?" nechápal Spirit, když se Stein začal rozhlížet.
"Nic," odbyl ho a vyprostil se z úzkého prostoru mezi židlí a postelí.
"Kam jako jdeš? Mě zajímá co jsi chtěl říct!" zařval na něj Spirit. Stein se v tu chvíly rozhodl.
"Vyhovoval ti vztah, jaký jsme měli na škole?" zeptal se.
"Jo, ale na to jsem se tě neptal," zamumlal.
"A přeješ si aby to bylo stejné jako kdyby na škole? Aby se nic nezměnilo? Aby to zůstalo tak jak předtím?" začal klást otázky.
"Ano, ale na to jsem se taky nep-," byl zaražen.
"Pokud to tak chceš, tak, už, se, na, nic, neptej," vyhláskoval Stein s podíval se na Spirita.
"Cože?" hlesl rudovlásek.
"Trochu mě děsíš, to je ta věc co se mě týká až tak strašná?...Umřu?" nechápal.
"Jdi spát" zamluvil to Stein.
"Nechci jít spát dokud mi to neřekneš!" protestoval Spirit.
"Neřeknu ti to dnes, zítra, ani nikdy. Jsme přátelé ne?" zašeptal Stein. Spirit pozvedl obočí, byl to docela chabý tón, jakoby Steina něco bolelo.
"Ano. Jsme přátelé," usmál se Spirit nadšeně, doufajíc že konečně zmizí ta divná mlha nechápavosti kolem jejich pouta. Jakoby někdo vrazil Steinovi kovový kůl do srdce, prudce to zabolelo.
"Tak divíš," zvedl k němu oči a usmál se. Co jiného mohl dělat? Spirit mu sám řekl, že netouží po ničem jiném než jejich přátelství. "Je to stejné jako na střední,...cítím stále to stejné," řekl zcela odevzdaně Stein a spravil si brýle.

"Takže jako za starých časů," usmál se mladší.
"Ano, jako tehdy. A teď už spi," a s přáním dobré noci odešel z místnosti. Spirit konečně spokojen s odpovědí si lehnul. I přesto se mu pořád vrtalo hlavou proč Stein kolem toho tolik nadělal možná to nebylo jen tak, jak mu řekl. Že by za tím bylo něco jiného, ale proč mu potom řekl, že je to jako kdysi. Možná by ho měl jen tak lehce zkontrolovat.
"Ne vždyť je přece dospělej nebudu ho hlídat," uzavřel to nakonec a snažil se usnout. Stein mezitím doopravoval písemky, občas žasnul co ti jeho žáci, nebo spíš jejich choré mozky vymyslí. Tohle ještě v životě neviděl. Zaklapl propisku a protáhl se. Jeho pohled mu přitom padl na jejich fotku. Byli malí. Spirit měl na tváří usměv od ucha k uchu. A světe div se i Stein v jeho přitomnosti se i on dokázal bavit. Dokázal být štastný a teď chce něco víc, jenže mladší ne. Je to čím dál horší snášet tu bolest uvnitř jeho hrudi. Možná by to měl skončit teď, dokud to dokáže. 'Počkat na co to myslím. Zase takovým srab nejsem. A nebo jo. Co bez něj. Teď už ho uvidím jen zřídka jestli vůbec. A co by to byl život bez něj.' I přes to že takové lidí odsuzoval, zrovna teď si s tou myšlenkou často pohrával.

Zatočil se na židli. "Možná že když nebudu tak blízko jeho, tak se to trochu zlepší," nalhával si nemožné, tyhle city k němu chová do chvíle, co mu ho ta hnusná kráva ukradla a pak si ho vzala. Znovu se zatočil na židli a pak se vrátil k písemkám. "To se od Maki dalo čekat," zakroužkoval číslo, které určovalo plný počet bodů a připsal tam známku. "Ach...Soul," podíval se na to, nevydržel to a zmuchlal papír a hodil ho do koše. "Divím se že nedělá chyby i v podpisu," zamumlal doktor a otočil šroubem. "Možná bych potřeboval dovolenou," napadlo ho náhle. Nakonec se zvedl a šel spát, tedy...lehl si na lůžko kde před chvílí ležel Spirit a zapálil si cigaretu. Přejel rukou po závěsu, mezi stolem a posteli a roztáhl ho. "Hm...," sledoval z postele okno a podložil si hlavu rukou, když cigareta dohořela tipnul ji o popelník na stolku. Přejel rukou po lůžku a pak se s myšlenkou, že je vážně zoufalec, rozhodl jít spát.

PS: Omlouvám se za chyby, jak už jsem psala několkrát: "když to čtu po sobě přijde mi to na tolik správně, že ty chyby prostě neodhalím" ;D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Frux Frux | Web | 10. dubna 2014 v 18:55 | Reagovat

Mne se to tak moc libi :3 ti dva jsou roztomili :3 doufam ze brzo napises dalsi pokracovani.oc b me to potesilo:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama