Miloval, miluje a bude milovat 1/?

26. února 2014 v 18:37 | Stella |  Miloval, miluje a bude milovat
So...
Po nějaké té delší době jsem zpátky, neříkám že budu nějak závratně aktivní, možná časem. Ale budu se snažit sem docházet a přidávat věci častěji. Vážně nic neslibuju. A pokud sem někdo vůbec ještě chodí. Jakože občas i jo, za což jsem moc ráda. Tak těm přináším novou povídku, kterou jsem psala s Tayuš.
PS: Za chyby se omlouvám, já si to po sobě čtu, ale i tak je prostě občas nevidím Mrkající


Takže co k tomu říct?
Autor: Tayuš & Stella
Pár: Stein/Spirit
Anime: Soul Eater
Upozornění: Shounen ai (kluk/kluk)

1. Kapitola...Pověz mi čeho se bojíš

"On mi to snad dělá naschvál!" zavrčel Spirit a snažil se sundat si z hrudníku zakrvácené obvazy. Při minulém úkolu se škaredě zranil, protože Steina neposlechl a přeměnil se uprostřed boje na člověka. Chtěl Steinovi pomoct, jelikož ho ztratil, chtěl za ním doběhnout zpět, ale dostal tvrdou ránu, kvůli které tu už nějaký ten pátek leží. Když se mu konečně povedlo obvazy odvázat, rychle se snažil zastavit krvácení, měl to sice už skoro zahojené, ale vrtěl sebou tak moc, že se mu stehy potrhali. Zdálo se mu že to snad Stein dělá naschvál. Většinou jeho stehy vydrželi všemožný nátlak.
"Ten jeden obrýlený idiot!," zavrčel znovu a opět. Desinfekce hrozně papila, drtil mezi prsty prostěradlo a snažil se nezakřičet. "Až ho uvidím tak mu vrazím," slíbil si.
"Myslím že na to nemáš," uslyšel ten známí, klidný, hluboký hlas. Vyjekl jak se lekl.
"Steine!" zařval na něj a švihl po něm lahvičku s desinfekcí. Druhý se vyhnul.0
"Ale noták, rozbiješ tu všechno," ukázal prstem, jako by káral štěně. Spirit na to reagoval jenom podrážděným zavrčením.

"No tak, proč pak tak rozzuřeně," rozešel se k jeho posteli a cestou přibral novou lahvičku desinfekce.
"Ještě se ptej," zavrčel Spririt a otočil hlavu na druhou stranu. Zrovna teď s ním mluvit nechtěl. Chtěl si v klidu přetrpět tu bolest, ale on to nemohl pochopit a napochodoval si až sem. Starší jen zakroutil nevěřicně hlavou.
"No tak chci pro tebe jen to nejlepší. Tak se trošku kroť," trošku desinfekce si vlil na vatičku a opatrně začal ošetřovat rány mladšího. Ten sebou jen trochu trhnul. Překvapil ho.
"Já se mám krotit. Jindy bych byl už dávno bojeschopný. A teď tu sedím už nevím jak dlouho," vyjekl na Steina. Ten jen mlčel. Chtěl ho mít ve své blízkosti co nejdýl. Věděl, že jakmile by se uzdravil, zase by ho delší čas neviděl, ale proč se o to teď vlastně stará. Možná by se s tím měl smířit.
"Tak můžeš mi sakra řict, proč se s tím tak páráš," ozval se Spirit znovu.

"Nebuť baba a drž," odvětil mu na to pouze starší. Věděl, že když se druhý uzdraví, tohle všechno skončí. Ale to, že věděl, že mu působí bolest taky bolelo.
"Trestám tě za to že jsi neuposlechl mé rozkazy," odvětil. Napadlo ho, že si to Spirit mohl dát dohromady sám, i když to nebyla pravda, ale jak to vypadá, tak ho musí trochu popostrčit.
"To myslíš vážně? Víš jak dlouho už mě to bolí! Sešij mi to sakra pořádně! A co Shinigami, nepostrádá mě?" zavrčel červenovlasí a začal mávat rukama.
Druhý zavrčel. "Nevrť se," nepomohlo to, "Řekl jsem ať se nevrtíš," zopakoval. Opět nic. Položil vatičku a chytil ho za ruce, prudce ho donutil lehnout si, až mladší vyjekl, rána zabolela.
"C-Co to děláš?!" vyjel na něj Spirit.
"Drž hubu a nehýbej se sakra!" zavrčel Stein až nepřirozeně nepřátelsky.
"Um," polknul mladší, nechal si tedy ránu ošetřit a přitom se snažil nemyslet na to co se před chvíly stalo. Byl mu tak blízko, tak sakra blízko! Nemohl uklidnit tempo svého srdce. Vyděsil ho? Ne...tenhle pocit nebyl strach...Co to bylo? Překvapení?
"Hotovo," ozval se po chvíly Stein, sešil mu to...pořádně. Věděl že tuhle hru už dál hrát nemůže.

"Ještě že tak," oddychl si rudovlasý a přetáhnul si přes sebe příkrývku.
"Tak se tu měj," odešel z jeho pokoje. Ještě chvili v jeho blízkosti a neudržel by se a pak...pak by toho jen litoval. Ve své ordinaci se sesunul zpátky na svou oblíbenou židli.
"Proč jsem takový srab, říct mu to. No jó.. já blbec zapoměl on kope za jiný tým," přaštil hlavou o stůl. "Kdybych si to tak mohl vyrazit z hlavy," nechal ji ležet na stole a přiryl si ji rukama.
"Doktore Steine," dveřmi prošla Maka.
"To tě neučili, že se klepe?" vraždil ji pohledem. Jeho dcera. Co si pro něj ještě osud připraví.
"Já klepala ale když vy jste neodpovídal," vysvětlila svůj vpád.
"Tak tu asi nejsem. No a proč jsi vlastně přišla?" povzdechl si.
"Volá vás Shinigami-sama." Řekla. 'To mi ještě chybělo' povzdechl si Stein v hlavě a zvedl se k odchodu.
~
Seděl u něj alespoň když spal nechtěl se s ním zase pohádat. V hlavě mu znělo jen těch pár slov: "Nechci riskovat, že by to příště mělo trvalé následky. Takže to bylo naposledy, co jste vy dva spolupracovali." Tehdy zněl hlas shinigamiho nekompromisně.
"To bylo naposledy můj příteli," povzdechl si Stein. Už nikdy je nepošlou na společnou misi. Shinigami si chce Spirita hlídat. No co mohl to čekat když je teď Spirit kosou smrti. Zvedl se a přibližil se k jeho lůžku. Vypadal tak klidně když spal. Neodolal a přejel rukou přes jeho tvář. Druhý se jen zavrtěl, něco nesrozumitelného zamumlal a přetočil se na druhou stranu. Steinovi se nepatrně rozšířil usměv. Tohle mu bylo podobně dokazál by prospat i válku.

Zvedl se z židle a promnul si kořen nosu. Jak dlouho už to je? Ach...několik let, co jeho hlavou letěli zmatené myšlenky. Přesunul ruku na šroub a otočil s ním.
"Měl bych jít taky spát." Povzdychl si a vydal se ven z místnosti. Stejně domů ani nedošel, zapadl do své ordinace a sesul se na židli. "Awwr.." Protáhl se a pohlédl na spis papírů na svém stole. Byly to písemky které měl opravit, jak jemu se pekelně nechtělo.
"Už nikdy žádná společná mise..." zamumlal a dál si hrál s propiskou na stole, šťouchal do ní a točil s ní. "Hmm." Znovu otočil šroubem, nedokázal se nějak s slovy Shinigamiho vyrovnat. Měl by proti tomu protestovat? Ne. Měl by mlčet. Měl by být poslušná figurka na šachovnici Shinigamiho a mlčet.
"Steinéé!!" zvedl prudce hlavu.
"Spirite?" nechápal a otočil se ke dveřím. Jeho nasupěný přítel stál ve dveřích a vypadal opravdu naštvaně. Vyhrnul si tričko a ukázal doktorovi jizvu.
"Děláš si srandu?!" vyjel na něj. Stein pozvedl obočí. To bylo divné.. Byl si jistý, že to sešil dobře. Že by byl až tak mimo?
"Celá postel je špinavá!" zanadával jeho zakrvácený přítel.
"Sedni si," ukázal na ordinační lůžku za sebou. Spirit jej tedy poslušně poslechl a sedl si.
"Jsi strašný, proč to děláš? Baví tě tak moc mě trestat, za kraviny?" ptal se rudovlásek a nedal pokoj.
"Jistěže ne a zmlkni," zavrčel druhý, trohu podrážděně.
"Tak proč!?" vyjel na něj druhý.
Měl mu říct pravdu? "Byl jsem asi trochu mimo," povzdychl si a přesunul se k němu i s jehlou s již navlečenou nití. "Cože? Proč?" ohradil se druhý. "To tě tak znervózňuju? Nemělo by to být naopak?" nechápal
"Mlč a drž," začal s zašíváním.
"Š-Steine.. to bolí," zasténal bolestí Spirit a celý se vypnul bolestí. Stein jenom něco hlesl, oblbnut reakcí Spirita. "Vážně to bolí, idiote!" zanadával Spirit.
"Drž." zopakoval.
~
"Um.. Steine?" řekl náhle Spirit, když ležel s již zašitou ránou na lůžku v Steinově ordinaci.
"Hm?" ozval se doktor.
"Nenávidíš mě?" zeptal se náhle.
"Cože?" nechápal druhý a podíval se na něj.
"No.. Chováš se divně, když jsi v mé blízkosti...U ostatních se tak nechováš. Nenávidíš mě? " zeptal se znovu.
"Ne tak to není," zavrtěl Stein hlavou a vrátil se k opravování písemek.
"Tak proč?" nechápal rudovlásek. Měl by mu to říct? Ne. Rozhodně by neměl. Už takhle je jejich vztah katastrofální, tímhle by ho určitě pohřbil navěky.
"Jen jsem nějákou dobu nespal, to je vše. Před tebou si nepřipadám, že bych se musel přetvařovat," řekl první co ho napadlo. Spirit mu to, světe div se...ale nesežral. Normálně je blbý až na půdu, ale dneska hodlal zjistit co se s Steinem děje.
"Jsi ulhaný," odvětil mu. Stein sebou trhl. "Byl jsi, jsi a budeš, viď?" zasmál se rudovlásek ironicky. Pamatoval si jejich školní léta, Stein mu vždycky zalhal když se chtěl něčemu vyhnout.

"Teď ti nelžu," brouknul Stein a vrátil se opět k písemkám. Spirit se s menší namahou posadil. Když však chtěl vstát nezadržel bolestné usyknutí. Stein byl hned na nohou a zatlačil mladšího zpátky do lůžka.
"Blázne lež, jinak to bude ještě horší," zasyčel mu z blížky do obličeje.
"Horší? Jak to může být horší?" rudovlásý si to vyložil uplně jinak, "Řekni mi jak to může být horší. Ty mně nenavidíš a ta rána se nehojí tak jak má, takže u Shinigami ho jsem asi taky skončil," zakroutil smutně hlavou. Nečekal ovšem, že když svůj pohled zvedne střetne s tím žlutým až místy zeleným pohledem. Dech se mu opět zrychlil jako ráno.
"Bylo to naposled," povzdechl si starší. Mladší se na něj jen nechápevě podíval a starší, i když s velkým sebezapřením, pokračoval, "Naposled co jsme spolupracovali," odtáhl se o něj. Byli si moc blízko. Navíc mohl si to všechno odpustit kdyby ho sebou nebral, kdyby ho už předtím dobře sešil. Nemuseli tu teď sedět nemusel mu nic říkat. Mohlo to být jako vždy. "Promiň." Vyslovil nahlas. Sesunul se na židli a složil hlavu do rukou.

Spirit nechápal, "Neomlouvej se," zamumlal jenom.
"Ale kdybych ti to sešil už na poprvé dobře, nemusel jsi tu teď sedět a nemuselo tě to tolik bolet. A kdybych si tě nevyžádal na ten úkol, nemuselo se ti to stát vůbec," řekl starší a s rukama opřenýma o stůl, si dlaněmi podepíral čelo. Najednou cítil potřebu mu všechno říct, dostat to ze sebe, zdálo se mu, že je stále těžší a těžší. Chtěl si promluvit? Po pět a dvaceti letech mlčení? Proč? Může za to Spirit, nebo ta ospalost?
"Steine, když se takhle sesypeš, vypadáš docela lidsky," uchechtl se Spirit.
"Cože?" zamumlal Stein.
"No, normálně bych nikdy neřekl, že jsi člověk," řekl po odmlce Spirit upřímně.
"To je pěkné," odvětil mu na to Stein s jemnou ironií, zrovna tohle potřeboval slyšet...zrovna od něj. No to určitě.
"Vždy jsi se tvářil tak chladně, měnil jsi výraz jen když ses přetvařoval. Cítíš vůbec něco?" zeptal se náhle Spirit. "Zrovna teď bolest, proč?" zamumlal Stein. Spirit nechápavě zamrkal.
"Bolest? Bolí tě něco? Ty jsi taky z té mise zraněný?" nechápal rudovlásek.
Co mu měl říct? "Neřekl jsem že je to fyzická bolest a už se mě na nic neptej, zaškvaříš mi obvody," zatočil šroubem v hlavě a povzdychl si.
"Není fyzická...trápí tě to, že už spolu nebudeme spolupracovat?" zajímal se, Stein ale už neměl v plánu odpovídat. Točil se šroubem a snažil se najít správnou polohu, potřeboval se uklidnit, sáhl po krabičce cigaret.

"No tak co tě...," pokojem se ozvala rána.
"Prosím už se na nic neptej," otočil se na něj Stein. Ve tvaří měl ztrhaný výraz. Přiložil si cigaretu k ustům a zapalil ji. Potřeboval se uklidnit nebo si zlost vylije na něm a to neoprávněně. Spirit sice chtěl jen znát pravdu...jen pravdu, tu co mu Stein nemohl říct, nebo mohl, ale co tím riskoval. Všechno!
"Stenie co se děje? Ty...Tohle snad ani nejsi ty," pořád mu to nedochází.
"Když myslíš," pokrčil rameny a otočil se zpátky. Ne on mu to nedokáže říct.
"Čeho se bojíš? Řekni Steine," vyslovil najednou mladší.
"Jak?"
"Nejsem zas tak blbý jak si všichni myslite," uchechtnul se.
"Ničeho se nebojím," popřel to druhý.
"Ale jo bojíš, tak mi to řekni, uleví se ti," nějakým záhadným způsobem stál za ním a držel ho za ramena.
"Já nemůžu," opřel si hlavu o jeho hruď. Mladší ani nevěděl kolik tohle málo pro staršího znamenalo."Ale můžeš,"
"Ne, já tohle prostě nezvládnu," Zavřel oči a znovu pootočil šroubem.
"Ty zvládneš všechno, a už toho nech znervoznůješ mně tím," přiložil mu ruku na tu ve které svíral šroub a odtáhl mu ji.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Frux Frux | Web | 10. března 2014 v 14:33 | Reagovat

Mně se to líbilo :) Sice jsem anime neviděla, ale vypadá to fajn. Těším se na pokračování :)

2 Tayusha - はたけ多代 Tayusha - はたけ多代 | Web | 11. března 2014 v 9:59 | Reagovat

Moc ráda jsem to s tebou psala, koťátko. x3

3 Ája Ája | Web | 2. dubna 2014 v 17:02 | Reagovat

Z nějakého zvláštního důvodu jsem si zrovna Steina a Spirita nedokázala představit jako pár :D. Taky už je to nějaký ten rok, co jsem Soul eater viděla, ale Steina jsem měla vždycky hrozně ráda a ta povídka vypadá nadějně. Příjemné odreagování od ItaSasu rutiny (ne že by mě ta rutina přestávala bavit :D).

4 Stella Sayuri-Enshant Stella Sayuri-Enshant | E-mail | Web | 2. dubna 2014 v 19:53 | Reagovat

[3]: Tak v to doufám taky, že ta rutina tě nepřestane bavit). I když jsem nikdy ItaSasu nemusela, tak díky vám jsem mu přišla i na chuť. Pořád nevím jak to? Ale koho to zajímá :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama