Kulka tvého srdce 8/?

22. července 2013 v 20:09 | Stella |  Kulka tvého srdce
takže další dílek Kulky. :D
Pomalu ale jistě se blížime ke konci, to jste rádi co? :DDDd
Osobně tuhle část mám asi nejraději, tak snad se vám bude líbít tak jako mně



8. Kdo vlastně jsi?
"Kde jste byli?" pronesl trochu zamračeně Fagaku, když si k němu oba přisedli. Černovlasý zrudl a chtěl začít něco koktat, když jej jeho nový millenec přerušil.
"Zdrželi jsme se v tréningové hale a Itachi se pak chtěl ještě vysprchovat, tak jsme šli oba. Takže to trochu trvalo." Vzpoměl si že je v tréningové hale jen jedna sprcha, takže automaticky každého napadne že se museli vystřídat a chvíly jim to zabralo.
"Ah tak..a mám vám to věřit?"Pozvedl obočí.
"Sakra," Pomysleli si oba naráz, ale přikývli.
"No dobře."Usmál se Faguka,oba dva zamrazilo, ..ono se to umí i usmívat, divné, děsivé.. "Takže, chtěl jsem s vámi probrat,-" byl přerušen servírkou, která donesla dvě kávy a jeden ovocný čaj, oba nově příchozí poděkovali a převzali si svůj čálek. Itachi si čaj osladil a zamíchal lžičkou. Při čekání, až jeho otec udělá to stejné s kávou a poví jim konečně proč je vytáhl z postele. A přitom tam bylo tak slaďoučce, vedle něj, ... Když on je tak úžasně pohodlný,a krásně voní. Itachi zrudl a uhnul pohledem a raději se snažil myšlení naprosto utlumit. Šedovlasí na tom byl naštěstí lépe, ale trapilo jej něco jiného, a to to, že moc dobře ví co se bude dít dál. Že bude muset tomu nevinému a krásnému andělovi ublížit, i po tomhle všem. Nedokáže to.. to ví jednoznačně,ale..co mu tedy zbývá? Nechce umřít. Slíbil si, že neumře jen tak, bez důvodu. Ale..Není tohle dostatečný důvod? Ochránit Itachiho duši před - Cosi to namlouvá, pošlou někoho jiného aby jeho otce zabil. Ale, možná kdyby to Itachimu pověděl, pochopil by ho a něco by vymysleli. Ne to nemůže!! On má zákon chránit, né pomáhat těm co ho bortí. Povzdychl si. Faguka se na ně podíval, zaznamenajíc že už oba netrpělivě, ale zahloubaně čekají.
"Ach odpusťte, takže. Chci aby tě Itachi vzal na další předávku zboží." Usmál se, Itachi ztuhl a přes Kakashiho tvář se mihl lehký úšklebek. Je stále blíž tomu tohle všechno zarazit.Proč tedy, není šťastný? Jen se škodolibě usmál, že to Faguka vlatně sám navrhl. Ale tento úspěch jej netěší? ... Odpověď znal, ale nechtěl si ji přiznat.
"Tati ,to ale-" Byl umlčen."Jak jsme řekl!"
"Pane Uchiha,to je to mě velká čest,avšak.."
"Avšak?" ..a to bylo to, on nevěděl jak dále pokračovat. Itachi to zjevně vycítil.
"Ale Aki s něčím takovým určitě nemá skušenosti."
"Ach, tak. Pak tě to Itachi milerád naučí, to jsme si jist." Servírka přinesla dvě skleničky nějakého alkoholu a postavila je před oba plnoleté muže. Itachi sice měl již 19, ale alkohol je v jejich zemi povolen až od jedna dvaceti let. A musí se to přísně dodržovat.
"Děkuji za vaši důveru,Pane Uchiha."
"Um, však se ještě uvidí,jak moc ti mohu důvěřovat." Proletělo šedovlasému i staršímu černovláskovi hlavou a nedůvěřivě na sebe pohlédli, když se, ale jejich pohledy setkaly usmály se na sebe. Itachi tu přetvářku moc dobře cítil, ale raději mlčel, nechtěl konflikt, ani s jedním z nich.

Do rukou uchopil hrníček s čajem trochu usrkl. Vůbec se mu nelíbilo kam tohle směřovalo. Co kdyby se něco zvrtlo?
"Takže, máš tři dny na to aby ses nějak rozkoukal, Itachi ručíš mi za to že se nic nezakazí, Itachi" Otec se ho pokoušel probrat z jeho myšlenek. Probrala ho však až ruka na jeho noze, tázavě se kouknul na šedovláska, který kývnul směrem k jeho otci.
"Už mně vnímáš, výborně. Říkal jsem že máš tři dny na to abys Akiru zaučil." zopakoval svou větu, ač nerad.
"Hai, otče" kývnul hlavou a vrátil se ke svému čaji. Tohle nebyl dobrý napad, jít sem, ti dva se hlídali pohledem, aby se ten druhý o nic nepokusil. Nechápal proč otec Akiru zval na skleničku když si o ničem nepovídají to mu chtěl říct jen tohle, to mu to nemohl říct
"Já už bych šel domů pokud mně omluvite, jsem celkem unavený," zvedal se od stolu když už deset minut, potom co dopil čaj, je pozoroval a nedělo se absolutně nic
"Počkej Itachi víš moc dobře že někdo tu dodávku musí potvrdit ne, tak co kdybys tam skočil....a Akiru vem sebou ať se do toho dostane," dobře tohle se mu nelíbilo už vůbec nejen že ho má brát na předávku zboží, ale měl ho brát i tam.
"Ale, tati.."
"Žádne ale, už jsem řek, tak běžte" yprovodil oba a naposled si loknul kávy. Stříbrovlasý uvnitř pěnil, 'Co si ten chlap sakra myslí, že nevím o co jde, vím to až moc dobře,' navenek však nebylo nic znát, jen se zvedl a v autě počkal na Itachiho, který se až podivně šoural. Když konečně byli oba v autě rozjel se podle navigování mladšího k místu dohody.
"Nezasahuj prosím do ničeho co se stane ano?," Kouknul černovlasý s prosbou na staršího. Stříbrovlasý se nezmohl na nic jiného než příkývnutí. Mladší vystoupil za auta nasledován starším. Vešli do jedné zapadlé uličky, na jejíž konci se nacházely dveře, za kterými se měl nacházet nynější dodavatel. Vešli do nich, netrvalo to ani sekundu a kolem nich se seskupili bodyguardi. "Máte hodně špatnou pamět," pronesl s ledovým klidem černovlasý, až to druhého zamrazilo. "Tebe známe ale jeho ne," pronesl ten největší z nich. "To vám může být jedno, řekněte šéfovi, že Uchiha chce dojednat další objednávku." všichni muži si šli zase po svých jen šéf zůstal stát "Tak bude to," Zvrčel Itachi. V duchu se rozesmál nad obličejem. On takový vazoun a bojí se mladého kloučka. Šedovlasý se nestačil divit, tenhle kluk byl plný překvapení. Pomalým tempem došli až ke kanceláři. Itachi se ani neoběžoval zaklepat, prostě vešel dovnitř.
"Copak vás neučili klepat," Obořil se muž za stolem, "A to jste vy, co vás sem přívadí v tak kratkém čase." tohle mu byl četr dlužen.
"Moc dobře vite co," hodil mu na stůl objednávku. "Za tři dny na obvyklém místě, jasné." muž si pročetl so objednávku.
"Jo tak jako vždy," Kývnul, černovlasý se pousmál, a odešel následován Kakashim.
"Konečně čerstvý vzduch," pořádně se nadechl černovlasý a čekal až mu Kakashi odemkne dveře od auta. Spolu nasedli
"Nepřestaneš mně překvapovat," Otočil se šedovlasý na druhého.
" Vážně? já- no," začervenal se Itachi, straší se ze srdce rozesmál, tohle byl jeho starý známy Itachi.

Na druhý den se šedovlásek opět ukázal v tělocvičně, černovlásek však nikoly. Nakonec se rozhodl za ním zajít, šel stejnou cestou jako včera a došel do jeho pokoje. Tam však jeho polovička nebyla. S pocitem, jistého smutku se vrátil do tělocvičny a rozhodl se počkat, alespoň si mohl trochu urovnat myšlenky.
Celou noc přemýšlel jestli černovláskovi všechno vyklopit nebo ne, přeci jen. Bylo tu riziko že jej mladší jen využil, nebo se prostě ve své lásce spletl, ale jeho srdce řvalo "Jak si to můžeš myslet, je tak čistý! Vše co řekne je holá a čistý pravda."...ale mozek protestoval. Ostatně jako obvykle poslední dobou, měl z toho husí kůži, přitáhl si nohy blíž k tělu a opřel si o ně ruce. "Ach Itachi.. " Povzdychl si a zadíval se z okna. "Kdybys tak věděl." Špitl a s tíživým pocitem na srdci oči zavřel a nechal větřík z okna pohrát si s jeho vlasy, nakonec se postavil a došel k oknu, možná v zoufalém gestu očistit trochu svou duši, své myšlenky. Vyčistit tu skrvnu lží, co na něm ležela a pálila. Měl chuť z plna hrdla zařvat jak se cítí. Všechny za roky potlačené vzpomínky, city, všechno to uvolnila jediná myšlenka na toho černovlasého anděla. Miloval ho, ..už si byl jistý. Miloval jej víc než kohokoli předtím. Ač si myslel že už to ani nejde, znovu se dokázal zamilovat. Jen měl strach aby mu stejně jako ti předtím neublížil. Nebo jej nestratil tak bolestivě.
"Miluju tě... A děsí mě to." Špitl si pro sebe a opřel se o parapet, ... sklopil hlavu a sledoval lidi dole na ulici, ani jeden z nich k němu oči nezvedl. Lidi jsou tak sobečtí, zajímají je jen oni sami, pokud nemají starosti a nepotřebují něčí náruč. Náhle šedovláska někdo objal a přitiskl k sobě. Ta náruč po které toužil, ta ..kterou potřeboval.
"Já tebe taky, a taky mě to trochu děsí." Špitl mladíček a sevřel jej pevněji, skoro zoufale. "Nechci aby jsi se musel bát..toho mezi námi, ani já se toho nechci bát."
"Itachi.. " Zašeptal mírně překvapeně, ano trochu spožděně, ale ...tolik se vyplašil. Doufal že neslyšel všechno co si tu mumlal pro sebe, a doufal že některé věci si jen myslel a neřekl je nahlas.
"Věříš mi?"
"Neměl,bych takové ..věci říkat já."
"Tak věříš?"
"V..věřím.A ty mě?"
"Naprosto,jednoznačně Ti věřím."To tolik bolelo,to bolelo víc než kudla do zad.On mu věří..a on jej.. MUSÍ zradit..

'Tak rád bych ti to řekl, ale copak ty bys to pochopil' povzdychl si šedovlasý.
"Aki, co se děje od té doby co jsi se vrátil se chováš zvláštně," strachoval se černovlásek. Často se zdál být duchem nepřítomný.
"Nic se neděje, všechno v nejlepším pořádku," Otočil se k němu čelem chytl jeho tvář do dlaní a políbl ho. Miloval je, ty měkké a podajné rty mladšího. a nejen to, i jeho charakter, osobnost, prostě všechno. Odtáhl se od něj a nedalo mu jinak než se pousmát mladšímu, byl tak zasněný a rozkošný,a tohle má na svědomí jeho polibek.
"Co kdybychom se vrátily k tomu proč jsme tady"
"A co takhle se vrátit k předešlé činnosti," oponoval mu Itachi.
"Když se budeš snažit, možná bude i odměna," pousmál se tajemně stříbrovlasý, a postavil se na žíněnku.
"Tak dobře" došel pomalým krokem černovlásek za ním, "Co bychom měli dnes stihnout"
"No myslel jsem že bychom se mohli nejdřív trošku rozehřáli, poté bys si zastřílel a potom.." Nechal viset větu ve vzduchu.
"Akííí," zapištěl čenovlásek a zrudl. "Tak se braň " vyrazil najednou proti staršímu, který to evidentě nečekal. Po pár minutách, kdy Kakashi uznal že už se trochu "zahřáli", vzal mladšího na střelnici, kde vystřileli několik zásobníku.
"No vidíš," smál se šedovlasý jak měsiček na hnoji. Pro něj to sice nebyl žádný úspěch, ale to že se Itachimu několikrát podařilo zasáhnout střed bylo neuvěřitelné, na to že zbraň držel asi po druhé v ruce.
"To by si zasloužilo menší odměnu, co říkáš," přistoupil k němu. Černovlasý odložil zbraň sundal sluchátka a chytnul se druhého za ruku. oba se rozešli směrem k tělocvičně pro tašku, kterou si Kakashi donesl. To by je ovšem nesměl vyrušit telefon.
"Promiň musím to vzít," omluvil se ve spěchu, když na telefonu uviděl jméno jemu hodně známe, "Nerozuměl si co jsem ti minule řekl,"
"Omlouvám se, ale jen jsem chtěl vědět co mám dělat pořád doma."
"Doma??" zeptal se nechápevě.
"No říkal jste že nemám vystrkovat nos dokud se mi neozveš." šedovlasý se plácnul do čela, to je snad ten nejblbější člověk pod sluncem a co víc má to být jeho poslední zachrana. "Takhle jsem to nemyslel, ale kdy už voláš přijď do jedné restaurace, mám pro tebe informaci." vypovědel do telefonu když poodešel dostatečně daleko, aby ho mladší neslyšel.
""Hai, Kakashi-san." a típnul mu to. Vrátil se zpátky za mladíkem,
"Itachi, já mám jisté problémy a musím je vyrešit, omlouvám se, budu muset odejit." kounul na něj s omluvným výrazem ve tváři. Věnoval mu dnes poslední polibek a odešel. Itachi jen zaraženě koukal za ním. Nechápal už nic. 'Aki, co se s tebou děje?'
Kakashi si to mezitím jel do jedné zapadlé restaurace. Vešel do kouřem zapachlé restaureca a pohledem hledam jistou osobu.
"Tady," Kývla na něj postava."Takže příkal jste že něco máte." spustil když si šedovlasý k němu sedl.
"Ano mám, zaříď s Tsunade zásah ode dneška za dva dny, to je prozatím vše co ti můžu říct později ti řeknu víc, nebo spíš pošlu." Dořekl svůj monolog, vstal a rozjel se domů.

Gai z toho měl v hlavě dost zmatek. "Ale kam?" Nechápal. No jo no.. inteligence.
Šedovlásek sebou práskl do postele a půl hodiny se přemlouval se zvednout a jít se umít a na večeři, nakonec se mu povedlo se přemluvit a šel. Stál pod sprchou a pozoroval svou ruku opřenou o kachličky, semknul ruku do pěsti a sklopil hlavu, vypl sprchu a přitáhl si k sobě ručník, položil si ho na hlavu a protřepal si mokré vlasy aby ručník vpil kapky z něj kapající, když si oblékl alespoň kalhoty na spaní, vypad se z koupelny k televizi, opřel se zady o gauč a zapl televizi, když zjistil že tam nic není, přepnul to na audio a odebral se do kuchyně, otevřel lednici a chvíly do ni prázdně a trochu bezmyšlenkovitě hleděl. Pak ji zavřel a povzdychl si, opřel se o linku a zadloubaně si opřel mírně pokrřené prsty o rty a porozhlédl se po kuchyni. Ani né, že by na ní bylo něco co by neznal nazpaměť, ale..
Odpíchl se od linky a otevřel šuplík, vytáhl z něj krabičku cigaret a jednu si vytáhl, zapálil ji a šel si sednout k otevřenému oknu, bylo mu sice chladno, ale jakoby doufal že ty špatné pocity zmrznou a odpadnou, ani nehnul a zůstal na chladném větru jen v kalhotách, když cigareta dohořela tipnul ji o popelník z venku na parapetu okna a zavřel okno. Nekouřil, ..pravidelně. Jen při zvláštních příležitostech, nebo když byl v podobné situaci jako teď. Nevěděl jak z ní ven, nevěděl co má dělat,.. byl jako kanárek v kleci. Posadil se na gauč a zaposlouchal se do hudby linoucí se z reproduktorů, malý pejsek, buldog, si k němu přiskočil a usadil se mu na klíňe.Muž pokrčil nohy a přitáhl si chlupáčka na hruď a pohladil ho po hřbetě, pak jej stiskl v něžném objetí.
"Pakkune, ...myslím že se z toho zblázním." Odpovědí mu bylo olíznutí tváří a smutné zakňučení, podíval se na pejska, který se k němu přitulil a zavrtal se mu do náruče, zavřel očka a kdyby byl kočka asi by vrněl. Muž se usmál a hladil ho, dokud mu pejsek v rukách neusnul, pak jej vzal a donesl sebou do postele, položil ho na druhou půlku postele a lehl si, vlasy už byly jen lehce vlhké, takže mohl jít spát. Když už usínal, ještě se pootočil a podíval se na obět obklopenou postel.
"Tak fajn,měníme zvyky." Pousmál se pro sebe a přetočil se k psům čelem a položil si ruku před jednoho s větších psů, kteří se mu tam usadili, pejsek roztomile zakňučel a zmával lehcem ocasem.
Ráno když se probudil, byl na postely sám.Protáhl se a projel si rukou vlasy. "Kolik tak může být hodin.." Podíval se na hodiny které ukazovaly přesně 11:20, chvíly na ně nechápavě ležel, nikdy tak pozdě nevztával, vyletěl z postele, přičemž zakopl o svého největšího miláčka a skončil na zemi a hlasitým štěknutím a zakňučením bolesti, jež oboje vydal právě 'nakopnutý' pes. Muž se mu chtěl omluvit, ale byl zasednut. Patnácti minutové přemlouvání nakonec dopadlo docela dobře a byl osvobozen za slib dva misek granulí navíc..
"Že já se s tebou vybavuju." Zamumlal si pod imaginární vousy a šel se umít, ani nejedl, a jel hned do Uchiha sídla. Vběhl do tělocvičny, snad poprvé skutečně spěchal. Černovlásek tam opět nebyl. Buť už odešel s tím že se naštval nebo dneska vážně zaspali všichni. Posadil se a rozhodl se na něj počkat, okolo jedné to vzdal a šel k Fagukovi, chtěl se zeptat na Itachiho, ale.. velmi ho překvapil jistý rozhovor.
"Samozřejmě, informaci, za informaci." Ozvalo se slizky.
"Ale co přesně by jsi od nás chtěl?" Ozval se Fagukův, né moc milý hlas.
"Ale, ty pčeci víš že ty úlomky 5L/8³nK se na můj výzkum velmi hodí, chci vědět jak jste přišli na to jak jej štěpit." Muž stojící za dveřmi tiše poslouchající rozhovor, rozevřel oči zděšením. Moc dobře věděl kdo se o to štěpení téhle lásky zajímal. Mírně se zamračil.
"A co mi za to nabídneš, Orochimaru?" Ozvalo se arogantně.
"Za informaci, která ti velmi prospěje." Ozvalo se slizky a vyzívavě.
"Tohle by měla vědět Tsunade." Pomysle si šedovlásek a snažil se nenápadně vypařit, když náhle se mu do cesty připletl Itachi.
"Ahoj Akíí!" Skočil mu kolem krku a dveře pracovny se nájednou otevřely.
"Slyšel jste to?" Zajímal se bledý černovlásek se slizkým pohledem, když se díval na prázdnou chodbu. Nakonec zavřel dveře. Kakashi držel Itachiho u sebe a líbajíc ho aby nemohl nic říc je oba nasměroval za roh dřív než je někdo z těch dvou zahlédl.
"Ahoj." Usmál se na něj. "Pojďme do tréningové haly, ju?" Chtěl se za každou cenu dostat pryč, protože pokud by Orochimaru zjistil že je slyšel, kdo ví co by se stalo.

V tomhle duchu se nestly dalš dny, Kakashi s Itachim trénoval různé chvaty nebo střílel, a Itachi mu mezítím řekl něco o tom jak funguje zasílka. Co však nevěděl, byla zrada jednoho z jeho prostředí.
"Cítíš se na to?" zeptal se mladšího když seděli spolu v křesle v pokoji mladšího,
"Nedělám to porpvé, už jsem si zvykl, hlavní je aby to proběhlo rychle a všechno bude v pohodě." zchumlal se víc do jeho obětí zbývalo ještě pár minut než se měli setkat se svými lidmi v garažích a vyrazit. Chvilku jen tak spolu seděli, než byl čas vyrazit. Přesunuli se a vyrazili. Ve stínu čekali až dodavatelé dorazí, mladík byl zanačně nervozní, jeho šestý smysl mu říkal, že se něco semele. V dálce uviděli příjíždět pár aut. Itachi si vzal na starost papíry a ostaní včetně šedovlasého vykladali zboží. Co však netušil, že k nim míři ještě někdo.
"Až mi dáš ten vzorek, pošlu informaci, jak jsem slíbil tak jsem i dodržel koukni se do zprav," Zněla zprava, kterou si přečetl na mobilu, chvili trvalo, než mu docvaklo že těmi zprávami myslí mail. otevřel schránku a přečetl si poslední zprávu. Nestačil se divit, tak ten chlap je policajt a...a on ho poslal na jednu z nejdůležitějsích předávek, tomu musí ještě nějak zabranit. pohledem na hodiny však zjistil že tohle by stihl všas maximálně kdyby uměl lítat, no nic tak to aspoň zkusí. Popadl klíče od auta a už to mířil na jísté místo. Minuty ubíhaly až podivně rychle. Poslední zatačka, vystoupil z auta a skryt ve stínu si to mířil k místu předaní. Všechno se zdálo být v pořádku. Nic se nestalo, nebyl z toho na větvi jen Fugaku, ale i Kakashi byl značně udiven myslel si že to Tsunade zastaví a ono nic. Poslední krabice a měli hotovo, auta odjeli a nastala opět tma. všichni se rozešli ke svým autům když najdenou vyšel ze stínu jejich šéf,
"Ty" ukázal na jednoho a hodil mu klíče." Odvezeš dumů moje auto. Já se přiberu s Akirou a Itachim" většina nic nechápala, ale nechali to být, hádat se s šéfem nepřineslo ještě nic dobrého. Trojce nasedla do auta, Kakashi řídil. Fugaku si sednul na místo spolujezdce a Itachi dozadu a rozjeli se k sídlu.
"Tady zahni," Rozkazal starší černovlásek. Šedovlasý nic neříkal, nejradej by šáhl pro svou zbraň ale nemohl, ne teď.
"Někoho bych vám rád představil," pronesl když viděl zmatené obličeje dvou společníků. Vystoupili a šli za ním
"Otče ale tohle je slepé ulice koho..." Itachi vykulil oči, když nejstaší z trojce výtahl zbraň a namířil ji na šedovlasého. "Otče, co to znamená."
"Víš koho bych ti chtěl představit, tady toho pána."
"Ale to je přece.."
"Akira, dovol abych ti řekl pravdu jeho pravé jmeno je Kakashi, Hatake Kakashi, agent CIA, myslím že ti dojde co teď musím udělat," Itachi jen kroutil hlavou
"Tohle to nejde to nemůže být možné, on.."
"Prober se, svět není plný upřímných a hodných lidí." Natáhl kouhoutek a hodlal vystřelit, ulicí se rozeznělo několi vystřelů, když vystřely ustaly k zemi padlo jedno tělo,
"Né," vykřikl černovlasý mladík, který se prozatím držel u zdi "Tati, to se nemělo stát." Vrhl se k mrtvému tělu, sice říkal jak moc mu vadí to co otec dělal, ale byl to jeho otec, vychoval ho a teď je mrtvý. "Proč? Jak? Za tohle mi zaplatíš." Zvedl ze země otcovu zbraň. Ozval se vystřel a další, všechny ale vypalil do vzduchu, neboť Kakashi mu stihl odklonit směr. Zbraň skončila na zemi a černovlasek uvěznen u zdi.
"Itachi nech si to vysvětlit, prosím," Nálehal na něj. "Není to tak jak to vypadá."
"Není, a co, že jsi mně jen využil, aby získal informace a mohl případ ukončit, nech mě být, odejdi,"
"Takhle to opravdu není," chtěl ho pohladit po tvaří.
"Vypadni," odstrčil jeho ruku. "A věř že jednou za něj zaplatíš." pohledl mu do očí, tohle už nebyl ten mírumilovný mladík, tenhle toužil po pomstě. Nechal jej tam jak si přál a odjel.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nin Nin | 22. července 2013 v 20:18 | Reagovat

Fúú, to je dlhé, ale stojí za to! Super :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama