Kulka tvého srdce 6/?

7. července 2013 v 16:11 | Stella |  Kulka tvého srdce
Sešel se rok z rokem.. ne počkat jen měsíc... naštestí ;DDD
Po delší době další díl Kulky :)
Doufám že se vám bude líbit. ;))


6. Co je důležitější?

"To mi chybělo.."Pomyslel si šedovlásek rozmrzele.Rozhlédl se,bylo to tam divné.Trochu ho to i děsilo,připomínalo mu to vězení,ale ani ty okna tu nebyly. Takže to bylo spíš jak kopka. Zvedl se a oprášil si kalhoty, došel ke dveřím a sklonil se k dírve na klíč. Byla tam černá chodba s několika světly. Vyndal z kapsy paklíč a pokusil se dveře "odemknout" ... no moc mu to nepřineslo.Nešlo to.Prohlédl si celé dveře,a nakonec na ně zaklepal.Jak mohl čekat že se něco stane?! ... Povzdychl si. "Je tam někdo?"
"Haló!"Zařval naštvaně.Nic se však neozvalo, povzdychl si a opřel čelo o dveře, chvíly hleděl na podlahu,než si všiml že pod dveřmi protekla dovnitř voda, klopítl a rychle couvl zpět.. No tak to mu taky byl čert dlužný.
Když už mu byla voda po kolena trošku zoufale se rozhlédl znovu, ale v místnosti nic nebylo,zhola nic. Ani světlo,nějáký svícen,nebo cokoli.. nakonec si vytáhl z kalhot pásek a ulomil z něj kovovou špičku a položil ji do kliční dírky a zarazil ho tam paklíčem.Ozvalo se cvak,a zámek se vylomil, zalomcoval dveřmi dokud zamek nezapadl.Otevřel dveře, ale byly tak těžké že sotva prošel škvírou kterou dokázal otevřít,rozběhl se chodbou pryč, voda už mu byla po stehna, takže to šlo těžce,nakonec zpomalil,měl pocit že ta chodba je snad nekonečná,najednou se začala chodba sklánět dolů, takže za chvíly plaval. Asi po deseti metrech našel břeh,vylezl na něj a zakňučel. Všechno se na něj lepilo,jak byl mokrý, zatřásl alespoň hlavou,aby na něj nelpěly vlasy a šel po divné ..špinavé zemi až narazil na dva chlápky,doufal že ho nezahlídly a rychle se schoval za roh, ..bohužel si ho ale všimly a šli za ním, postavili se před něj. "Nazdáár...chlapy."Zazubil se na ně hloupě, byl násilně chycen za paže a zvednut asi deset cm nad zem,oba byly totiž hodně velcí,připadal si proti nim hodně malinký, odvedli ho do dveří a otevřely je, najednou byl hozen dovnitř a dveře se zaklaply,zanadával a vztal.Za stolem předním někdo seděl. "tak už jsi konečně tady."Ušklíbla se postava za stolem.
Itachi byl s nervama v kýblu! Pohýbal tam a kvílel, jeho matka ho chápala,ale otec z něj šílel,a snažil se jakkoli umlčet.Dokonce i Sasuke už měl chuť ho zabít.


Ty zvuky mu drásaly ušní bubínky. Chtěl před tím někam uniknout, až nakonec zalezl do své kanceláře. Ale musel uznat že mu Aki chyběl Od Itachiho měl celý den pokoj, a navíc se zdálo že na něj měl i jístý vliv. A mohl se stát jeho pravou rukou. Dlouho někoho hledal a on se zdál být vhodný kandidát, ale teď zmizel. Zmáčknul tlačítko a do telefonu pronesl, "Přijdtě do mé kanceláře a přineste všechno co jste zatím zjistila." Za chvílku někdo klepal na dveře, "Dále,"
"Pane já volal jste..." začla sekretářka.
"Sakra ženská tak mluvte" Rozkřikl se na ni. "Proč bych vás sem asi volal. tak co jste zjistila" Pronesl už klidnějším hlasem. 'Co to se mmnou je takhle jsem přece nikdy nevybouchl,' pomyslel si nechápal svou reakci.
"Mobil nezvedá, a byt je od toh dne prázdný, Vaši lidé říkají že slolyšet jen smutné štěkání psů."
"Hledejt dál něco musíte zjistit,a teď už bežte a přineste mi kávu." žena kývla a odešla z kanceláře.
"No tak uvidíš že se objeví" Chlácholila Mikoto svého staršího syna. "Co kdybys šel dělat něco co tě odvede od myšlenek " pohladila ho ve vlasech a vtiskla mu do nich polibek. Itachi se rozhodl utéct k boji. Násilí neuznával, ale kdyby se uměl brátit, chtěl mu udělat radost, nechtěl zahalet. Návlekl na sebe tepláky, volnější tílko a rozešel se do tělocvičny. Tam bojoval stějně jako když ho Kakashi přistihl, až mu myslí projela vzpomínka jak se porafali o jeho hraní na neschopneho synáčka. Svezl se na kolena a rozvlykal se "Co když už ho neuvidím a-a.."
"Brácha nebul, si jak nějaka holka." Ozval se od dveří hlas mladšího z bratrů.
"Co ty víš Sasu." zvedl k němu mírně zarudlé oči.
"Si vážně jak nějaka holka, dyť tu brečíš pro cízího chlapa.." otočil se k odchodu.
"Nic nechápeš, vždyť já ho..."Zasekl se když si uvědomil co chtěl vlastně říct.
"Ty ho co?" Otočil se na něj Sasuke, "Já ho miluju."
Podíval se za postavu za stolem. Neznal ji a podle toho uvedení, ani znát nechtěl. "Co po mně chcete"
"Co" zasmala se "To je uplně jednoduché"


Muž se zamračil.
"Jen jednu laskavost."usmál se trošku podle bělovlasí muž za stolem. "Od koho jste."
"Nečekal by jsi to,ale nejsem na straně Uchihů."
"To váš jako poslala Tsunade?" Nechápal,proč by mu normálně nezavolal Gai,proč by ho nechaly se skoro utopit!! Měl chuť tomu chlapovi ručně stručně říct co si myslí. Ale udržel se. "Kdyby jste dovolil,mám rozdělanou práci, kde je východ?" Pronesl drze. "Nikam nepůjdete."
"To si myslíte vy."
"Ne,to si myslíme my." Ukázal na oka konce místnosti,v jedné stála.. Nečekaně Tsunade,v druhé černovlasí můž se slizkým ušklebkem. Muž se ale zastavil nechápavě na Tsunade. Která na něj koukala poněkud omluvně. "Promiň."Pronesla po chvilce. "Vysvětlíte mi to laskavě?"Pronesl mrzutě. "No,jde o další část úkolu,o které nesmí nikdo jiný,kromě tebe a nás tří vědět."
"Takže legendární Sanini,ode mě něco potřebují.Jak ušlechtilé."Odfekl si šedovlásek.
"Nebuť drzí."Pronesl slizky černovlásek a on i Tsunade došly za bělovláska za stolem a postavili se mu každý z jedné strany po boku. "Chceme aby jsi zabil Faguku Uchihu.A provedl to tak,aby to ten jeho synáček celé viděl.Hned potom co mu řekneš jak to vlastně celé bylo a kdo jsi."
"Cože?!"vyjekl šedovlásek.
"Slyšel jsi dobře."
"Co si děláte srandu!Ten kluk si něco takového nezaslouží! Vy to nechápete,on není takový jako jeho rodina-"byl přerušen hladní pistole v ruce černovláska,namířenou na něj. "prostě to uděláš!"
"Orochimaru uklidni se."
"Je to moje součást dohody,udělá to!"
"Ano on to udělá."Odsouhlasila mu to blondýnka a smutně na Kakashiho pohlédla.
"A co když něudělám."
"Tak tě prostě vyměníme, a tebe samozřejmě-"Cvakla klapka pistole a černovlásek se ušklíbl. "Přeci nechce skončit jako tvůj otec,ne?"
"T..ty..."Zavrčel nenávistně. "Zavři hubu."
"Přestaňte!"Křikl náhle bělovlásek. "Prostě to uděláš, je to součást plánu.Ten černovlásek bude jednou velké nebezpečí,když mu vytvoříme psychycké trauma,omezíme to."
"Nebo mu přeskočí a všechno to co uznává teď bude chtít zničit! Ten kluk je dobro samo!"
"Cože?"
"Itachi není jako všichni ostatní, je citliví,chytrý, miluje umění,...neuznává násilí,on není jako ostatní Uchihové, za to vám ruč-"
"Ale ale.. mladej ..že by ses nám zamiloval? Do chlapa? Do nepřítele?"Ušklíbl se černovlásek na češ dostal takou perdu od blondýnky, že skončil na protější zdi a pistole se proletěla vzduchem.
"Proč jste mě uvěznili? A vzaly mi zbraň?"
"Cože?"Nechápal bělovlásek a černovlásek se začal smát když se zvedal.
"Orochimaru?"Pronesl nechápavě bělovlásek.
"Ty hajzle."Zašeptala Tsunade. "Chováš se jak monstrum!O co ti jde?"Křikla blondýnka.
"Zvyk, .. "Zašklebil se černovlásek. "Tak já ze zvyku ti asi spřelámu kosti na štorc.. "Ušklíbla se nazpět blondýna. Šedovlásek jejich slovní přestřelku sledoval a snažil se dát si to dohromady.
"Cože ho?!"Vyjekl Sasuke a blesku rychle se napřímil.
"Říkám že ho miluju."Vzlikl Itachi a schival hlavu do kolen.Jeho hrudník se třísl. Z potlačovaného pláče.

"To nemůžeš myslet vážně, dyť je to..." kroutil nevěřícně mladší.
"Kluku, prober se teď už jsou i takové vztahy normální," Zvedl hlavu, načež si vysloužil od mladšího pohled alá, si ze mně dělaš srandu, "No dobře tak normální možná ne,ale...tobě nemá cenu to vysvětlovat" Vstal a prosmýkl se kolem Sasukeho. Odporoučel se do pokoje. Neměl na nic náladu, přiznal si to, ten cit kterýho k němu pojí, a teď, teď mu bylo ještě hůř. Mohl ztratit člověka kterého miloval, zbožnoval, vhlížel k němu, neměl však ani páru o tom, že tohle měla být jen fraška.
"Tak co splníš nás požadavek nebo..." černovlasý se zvedl ze země a došel ke své zbrani, kterou následně potočil na prstu. Postavili ho před dilema a to velké. Buď je poslechne, tím ale zničí všechno v co joho svěřenec věřil. Nebo je neposlechne a skončí pod kytkami.
"takže..."vyzval ho bělovlasý.
"Já to udělám" špitl stříbrovlasý.
"Cože?! Neslyšeli jsme." přiložil si ruku k uchu černovlasý.
"Udělám to, zabiju Uchihu Fugaka." Pronesl dostatečně nahlas,a zvedl hrdě hlavu.
"Výborně a teď můžeš jít."poslal ho bělovlasý pryč.
"Počkat co má zbraň a věci" Ohradil se Kakashi.
"Orochimaru vrať mu je." povzdechla si blondýna. Černovlasý se odebral z místnností, po chvilce byl zpět a hodil šedovlasému, zpět jeho věci. Kakashi se otočil na patě. Nějakou dobu bloudil než našel východ, a než se dostal domů byl už večer vyčerpaně se svalil do postele a hned usnul. Ráno se probral a a vysprchoval. na jídlo neměl ani pomyšlení, zkroušeně nasedl do auta a rozjel se k sídlu. Nechtěl mu lhát ale musel. Ještě chvili a pak, co bude pak už nic ztratí ho, navždy. Vešel proslenými dveřmi a zeptal se recepční. "Kde najdu Itachiho."
"Mladý pán je ještě ve svém pokoji můžu ho zavolat."
"Ne, kde má pokoj rád bych ho překvapil." pousmál se pod maskou.
"Ale neměl byste nejdřiv něco říct šéfovi,"
"To mu mužete říct sama ne." po pár minutách složitého vysvětlovaní cesty k pokoji jeho černovlaska. se k němu vydal. Zaklepal na dveře,. když se však delší dobu nikdo neozýval vešel dovnitř. Nikdo v pokoji nebyl jen ze zavřených dvaří se ozyvala tekoucí voda. Rozhodl se na něj počkat. usadil se na jeho posteli a čekal. Itachi mezitím vypnul vodu, osušil se a kolem pasu si ovázal ručník, Vzal si ještě jeden aby si mohl vysušit vlasy a rozešel se zpět. Chtěl se v klidu rozejít ke skřiní, když zpozoroval jak mu někdo sedí na posteli. Pomalu otočil hlavu.
"Aki...Aki" vrhnul se mu kolem krku a začal vzlykat, teď to ale byla slzy radosti. "Ani nevíš jak jsi mi chyběl." Kakashi ale neměl k radosti vůbec důvod. A byl tomu na vině on, ten černovlasý mladík, který mu jeho situaci jen zhoršoval.

Držel se ho pevně, rozvlikal se. Už to v sobě neudržel. Nebylo pro něj ani překvapení když mu šedovlasí objetí neopětoval, on k němu jistě to stejné necítil. Bolelo ho to, že věděl ,že zamilovaný je sám. Tedy.. on si to myslel. A druhý z nich? Držel se aby neudělal něco, co nechtěl. Jeho srdce přímo řvalo 'Itachi, miluju tě!Nemůžu ti to udělat!musím ti to všechno říct!' ..a mozek zase 'kašli na něj,potřebuješ ho jen jako předmět úspěchu, vždyť ti na něm nezáleží' ..a chudák šedovlásek z toho měl v hlavě zmateno.
"Aki.. aki...aki.."Špital stále dokla černovlásek a tiskl se k němu.Když náhle ucítil něčí ruce na zádech,a byl přitažen do pevného obětí a sevřen dvěma pevnými pažemi. "Aki.."Zašeptal a letmo zčervenal,přivřel oči a užíval si tuto chvíly. Tolik jej to potěšilo.Že by ..přeci jen,mu na něm záležoví víc než jen jako na klukovi který se mu líbí? Jako synovi svého šéfa.Zoufale ho objímal.
"Itachi?"Pronesl po chvíly šedovlásek. "Ano,Aki-san?"
"Chci ti něco říct."
"A co?"
"Nemůžu ti to říct."
"Cože?"
"Prosím, ... neptej se."
"Nechápu to Aki."
"Prostě se jen na nic neptej.Prosím."
"T..tak dobře."Koktnul a zavřel očky,znepokojovalo ho to,ale zároveň nějákým způsobem uklidnilo.
"Kde jsi byl?"
"Říkal jsme ať se na nic neptáš."
"Jo..j-já vím.Ale já měl strach."Vzlikl černovlásek.
"Prostě sem si to potřeboval uspořádat v hlavě."
"Stalo se něco?"
"Nic,krom obrovského zlomu."
"Zlomu?"
"Už se neptej."
"Dobře,promiň.Zůstaneme tak prosím ještě chvíly?" Špitl černovlásek a zachumlal se šedovlásekovi do náruče.
"Hai.. "
Tsunade byla znepokojená. "Myslíte že je to dobrý nápad?" Špitla trochu nesvá.
"Ne, ale co můžeme dělat. Nemůžeme dovolit, aby se do něj taky zamiloval.Stačil nám jeden přeběhlík k Uchihům." Zvedl k Tsunade oči bělovlásek. "Jiraiyo.." Špitla bolestně ,věděla o kom mluví.
"Prostě to tak musí být, tak se neptej, proč."
"Sakumo by tě zabil."
"Já vím.."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama