Nikdy neříkej hop... dokud nepřeskočíš 1

23. září 2012 v 17:33 | Stella S-E |  My Diary
Tak a je tady první kapitola, trochu upravená od té předešlé
Snad se bude líbít


1. Odchod za (ne)lepším začátkem
"Ale proč, ojjisan, proč bych tam měla chodit? Učíš mě už pět let, tak proč tak najednou končíš!!" rozčiluje se černovlasá dívka.
"Uklidni se. Už jsi starší a i silnější, a tady by se pro tebe nenašlo využití. Pochop to, Konoha je pro tebe to nejlepší možné řešení. Já už tě nemám čemu naučit a možná najdeš původ své schopnosti. Pamatuj, že tady máš vždy své místo, budeš mi chybět, Stello," snažil se jí to vysvětlit postarší menší muž s dlouhými šedivými vousy.
"Ty mě taky, ojiisan," řekne posmutněle.
"Tak se připrav, v za týden odcházíš."
"Hai ojjisan!"
***
"To si děláš srandu, ne? Proč jsi to neřekla dřív?" křikla Tamara.
"Já si to nevybrala a sama jsem se to dozvěděla teprve dneska, tak se laskavě uklidni, Tam," zněla odpověď.
"Řekneš to ostatním?"
"Ne, asi odejdu, aniž bych jim něco řekla, víš!" Tohle Stellu dokázalo vždycky rozhodit, ty Tamařiny otázky, na které byla vždy jasná odpověď.
"Tak jdem, ne? Ať si aspoň ty poslední dny užijem."
***
"Ale kdy se to rozhodlo a proč ti to neřekl dřív?" vyzvídala Flo.
"Páni, já snad mluvím čínsky nebo co! Prostě nevím, kdy a kde, ale prostě je to tak. Příští neděli odcházím a konec; víc mi k tomu neřekl," snažila se, aby to vyznělo klidně, ale když s nimi to bylo strašně těžké; milion otázek a jedna nebo dvě odpovědi.
"Tak co kdybychom šli k vám, El, a něco vymysleli." Jayla snad poprvé od doby, co se znají, utnula menší výměnu názorů.
"Jasně, jdem, á už žadné otázky," popohnala je Medisn.
"Jo není to daleko." Elize došlo až teď, o co se tu vlastně jedná.
"My víme. Jen deset minut cesty," ozvalo se sborově od ostatních pěti dívek; následováno výbuchem smíchu se tohle stávalo dosti často.
Celou cestu zkoušely něco vymyslet, avšak je nápady náhle opustily. To se nezměnilo, ani když za nimi zaklaply dveře Elizin pokoje. Teda až na pár výjimek.
"Hele, co kdybychom zase jednou nakopaly zadek Britt a těm jejím poskokům?" zněl jeden návrh, jak jinak než od Tamary.
"Tam, ty by ses s nimi furt jenom prala," zamítla Stella.
"A co čekáš, že je budeme objímat radostí, Stello? Jediný, kdo je dokázal nějak zastrašit, jsi byla ty a ty teď odcházíš!" Tamara zdůraznila slovo ty .
"Hele, neříkala jsem, že se už o tom nebudeme bavit?" připomněla svá slova Medisn.
"Tobě se to řekne, Med, když ty ses s tím vyrovnala lehce, ale mně se prostě nechce věřit, že přenecháme volné místo Britt a spol.," vedla si pořád Tamara svoje.
"A kdo říká, že když Stella odejde, bude hřiště jejich?" přidala se Jayla
"Hele, Jaya má pravdu, mým odchodem se nic nemění a já čekám, že to jen tak nezabalíte, jasné?" dodala Stella.
"Neboj!" ozvala se Flo.
"No právě toho se bojím," špitla Stella.
"Hej, a co kdybychom dneska zašly do Grilu a přespaly byste u nás," přemýšlela nahlas Eliza.
"A to by ti rodiče dovolili? Já mám problém, jen když přetáhnu večerku o pár minut," lamentovala Flo.
"Naši jsou pryč a navíc jsme to jen my."
"Tak jdem, nebo nám ten Gril zavřou!" zavelela Medisn a všechny se rozešly do Barbegue grilu. Když se po několika hodinách najedly a čekaly, až přijde někdo, komu by mohly zaplatit, čekalo je nemilé překvapení.
"Ale koho pak to tu máme, ty největší..."
"Sklapni Britt!" přerušila ji Stella.
"Ale snad se nechceš prát, ne? Přece jen když už tu dlouho nebudeš," řekla provokativním hlasem Britt.
"Odkud ty to víš?!" křikla Tamara.
"Není důležité, odkud to vím," pronesla s úsměvem od ucha k uchu (pozn. autora: v tu chvíli bych ji přirovnala k Ichimaru Ginovi s Bleach =DD)
"Hele, říkám ti to podruhé a naposled," zvedla k ní svůj pohled Stella: "Sklapni Britt." Málem převrátila stůl, jak prudce vstala. Stály pár centimetrů od sebe a dívaly se do očí se vší nenávistí, kterou k sobě měly. Nikdy se nesnažily poznat jednu druhou; prostě se svým chování absolutně odcizily a jejich nevraživost přetrvává pořád.
"Padejte ven, nechci tu mít zase rozflákané stoly nebo něco podobného! Slibovala jsi, že se to už nikdy nestane, tak ať svůj slib dodržíš, Stello!" rozkřikne se majitel baru. Hlavou se mu mihají myšlenky typu :" Ty dvě se snad nepotkají nikde jinde než u mě, a já abych potom platil opravy." Obě dvě se podívaly na majitele, který těch jejich roztržek měl už očividně dost, načež Stella vytáhla peníze na útratu a šla k východu. Cestou hodila peníze na pultík jedné ze servírek a následována dívkami chtěla vyjít ven, když zaslechla jednu z jedovatých poznámek: "Copak, bojíš se, že bys prohrála?!" Otočila se za hlasem a klidným hlasem řekla: "Ne. S tebou já neprohraju, a pokud to chceš dokázat, tak pojď ven."
O pár minut později stály proti sobě a pozorovaly jednu druhou. Sebemenší pohyb by mohl prozradit, co má protivník v plánu.
"Tak na co čekáš. Myslíš si, že když zaútočím první, bude to jiné než minule?" uchechtla se Stella.
"Ne jen tě nehodlám podceňovat, jak jsem to už párkrát udělala," odpověděla jí Britt.
"No jak myslíš," pokrčila rameny Stella a zaútočila první. Britt se jí vyhla a když se chystala zaútočit, Stella zmizela z jejího zorného pole a podrazila jí nohy, což Britt složilo na zem.
"Myslela jsem, že ses ponaučila z předešlých chyb, ale když tě tak pozoruju, jsi čím dál horší. Víš, myslela jsem, že aspoň náš poslední souboj bude o něčem, ale spletla jsem se. Měj se, Britt," ukončila svůj monolog Stella.
"Za tohle mi zaplatíš!"
"A nevíš jak? Odcházím pryč," rozesmála se Stella.

Později u Elizy doma:
"To bylo skvělé. Hned jí zklaplo," radovala se ještě teď Flo.
"No jo, ale pojďte se teď bavit o něčem jiném než o té hrozné krávě. Měly jsme ji za zadkem pořád, tak ať ten poslední den nás nechá na pokoji." Tamara už z ní byla unavená. Kamkoli šly, tam ji potkaly a samozřejmě to neskončily jinak než hádkou.
"Konečně jsi řekla něco inteligentního, Tam," popichovala Med.
"Hele nemel, nebo schytáš polštářem."
"Nebo jím schytáš ty," křikla Eliza z druhé strany pokoje a Tamara schytala polštářem do obličeje.
"Héj, to si vypiješ!" To už se přidaly i ostatní.
"No jo, ale to asi nebude tvoje máma nadšená, až tu najde zbytky polštářů," zeptala se Jayla, když se nějak usadily a kolem nich lítala peříčka, která ještě před chvílí byla náplní polštáře.
"Klid to přežije," pronesla klidně Eliza
"Víte, kolik je hodin?!" vykřikla Flo
"Ale Flo, prosím tě, zapomeň aspoň jednou na pravidla a jen si užívej," snažila se jí radit Medisn.
"Ne, Flo má pravdu, už bychom měly zalehnout," přitakala Jayla.
"A co takhle nějaké strašidelné příběhy," navrhla Tamara.
"Ne už fakt je čas si jít lehnout," zamyslela se Stella. A tak všech šest vykonalo večerní hygienu. Za pár minut už všechny ležely zachumlané do svých spacáků. I přesto, že se snažily co nejdýl vydržet a neusnout, tak všechny zalomily hned, jak zalehly.
Ráno se spolu rozloučily a rozešly se do svých domovů.
Stella si zabalila a šla s dědou ještě trénovat.
"Ale ty se vůbec nesnažíš, Ojjisan." mrmlala Stella při obědě.
"No a co jsi čekala, že na tebe půjdu jako na nějakého vraha?" rozesmál se její děda.
"No tak to zrovna ne, ale.. nech to být. A jak daleko je ta Konoha?" zamluvila to.
"Asi dva dny cesty. No tak běž si odpočinout."
"Vždyť jdu," odpověděla, sklidila ze stolu a otočila se k odchodu: " Jo, a kdybys mě hledal, budu u jezera."
Až do večera byla u jezera a přemýšlela o tom, co všechno způsobilo rozhodnutí dědy.
Když se vracela domů, měla nepřijemný pocit, že se ještě dnes něco stane. A nebyla daleko od pravdy.
O půl noci na vesnici zautočila banda potulných zlodějíčku, kteří využili pokojného spánku vesnice. Ač se obyvatelé vesnice snažili zachránit vše, co se dalo, mnoho domů padlo obětí krutých plamenů ohně nebo se prostě zřítilo. Zmatené davy lidí utíkali pryč z vesnice nebo hledali své příbuzné, kteří se ztratili.
"Ojjisan, kde jsi."snažila se najít svého dědu.
"Stello, tady." ozvalo se zpod sutin jejich domu. "Tady je mapa a běž musíš se dostat do Konohy."
"Ne, ja tě tu nenechám."
"Běž, budu v pořádku, jen běž, musíš jít."
"Ale," snažila se namítat.
"Poslechni mně aspoň jednou, a běž." přerušil ji. "Sayonara, Stello."
"Sayonara," zazněla poslední slova věnovaná starému muži a pak už jen utíkala. Musela se tam dostat, nevěděla proč. Prostě bežela, jak říkal děda. Aniž by se zastavila, během dvou dnů stanula před branami Konohy, kde se odporoučela k zemi vyčerpáním."


O pár minut později:
"Hokage-sama," vtrhl do místnosti čenovlasý chlapec,učes střížený podle hrnce a tlustým obočím.
"Co se děje, Gai?" zeptal se blonďatý muž za stolem.
"Našli nějakou divku, ležela před bránou Konohy; v bezvědomí"
"Našli jste něco, co by napovídalo, odkud přišla."
"Ne žedná čelenka, ani znak nějaké vesnice."
"Ať k ní pošlou Rin. Až bude v pořádku, snad se něco dozvíme."
"Hai, Hokage-sama." řekl a utíkal do nemocnice předat nejnovější pokyny.
"To mi tak ještě chybělo" povzdechne si.

 (zleva Jayla, Tamara, Eliza, Stella, Medisn, Flo)
no já osobně nevím, mně přpada nezaživna a celkově takvá divná no. =))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 naruto109 naruto109 | Web | 28. září 2012 v 22:13 | Reagovat

u mě na blogu je zveřejněný tvůj design řekni jestli se ti líbí :)

2 Ája Ája | Web | 10. listopadu 2012 v 13:25 | Reagovat

Docela pěkné, jen bys možná mohla ubrat na přímé řeči, máš tam málo myšlenkových pochodů.

3 Stella S-E Stella S-E | E-mail | Web | 11. listopadu 2012 v 10:28 | Reagovat

[2]: dík za radu

4 doragon-world doragon-world | 29. listopadu 2012 v 16:26 | Reagovat

Ahoj :D máš rád/a drakov? a chcel/a by si si zahrať rpg hru s drakmi? navštív: http://doragon-world.blog.cz/

5 naruto109 naruto109 | Web | 4. prosince 2012 v 14:39 | Reagovat

máš u mě dipl

6 naruto109 naruto109 | Web | 13. prosince 2012 v 17:15 | Reagovat

ahoj no já bych chtěla na dipl třeba malýho naruta :)) když byl malý a roztomilý :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama